Protirakovinové účinky jódu

Protirakovinné účinky organicky vázaného elementárního jódu

Několik experimentálních vědeckých studií na zvířatech a klinických studií u lidí z období 1993 - 2006 poukázalo na léčebný potenciál molekulárního jódu (I2) využitelného v léčbě rakoviny (Ghent et al. 1993, Eskin et al. 1995, Funahashi et al. 1996, Kessler 2004 , Garcia-Solis et al. 2005).

V uvedeném období byla objevena skupina látek nazvaná jódolipidy.

Co jsou to jódolipidy?

Jódolipidy jsou organické sloučeniny jódu a mastných kyselin (stavebních jednotek tuků - lipidů). Jód se dokáže v těle organicky vázat na nenasycené mastné kyseliny obsahující dvojité vazby, například s kyselinou arachidonovou, kyselinou eikosapentaenové (omega-3 - EPA) a kyselina dokosahexaenová (omega-3 DHA). Všechny uvedené nenasycené mastné kyseliny se nacházejí jako stavební jednotky v buněčných stěnách. Jód se váže na uvedené mastné kyseliny za vzniku takzvaných jódolipidov.

Jódolipidy mají schopnost přerušit buněčný cyklus, dělení buňky ve fázi G1 a G2 / M a indukovat - přivodit stav apoptózy, programovaného zániku buňky. Uvedený mechanismus působení jódolipidov je v současnosti předmětem intenzivního výzkumu pro enormní potenciál při cílené léčbě rakoviny.

Byla zjištěna řada jódolipidy, předmětem zájmu se však stal především delta-jódolaktón (6-IL) s prokázaným protinádorovým potenciálem.

Jak vznikají jódolipidy?

Tvorba jódolipidov je v těle zajišťována složitými biochemickými mechanismy aktivního přenosu jódu a spolu působení enzymu peroxidáza na anorganické jodidy.

Na rozdíl od anorganických sloučenin jódu se zjistilo že jódolipidy mohou vznikat i přímo z molekulárního jódu (elementárního jódu - jako I2) z něhož vznikají mnohem jednodušším způsobem bez nutnosti spoluúčasti tyreoperoxidázy.

Po podávání elementárního jódu u zvířat iu lidí docházelo k významnému nárůstu tvorby jódolaktónu pozorovatelné obzvláště v buněčných stěnách rakovinových buněk které jsou charakteristické až 6 násobně vyšší koncentrací kyseliny arachidonové v porovnání s normálními buňkami. Molekulární jod se přednostně váže na kyselinu arachidonovou a vytváří jódolaktóny.

Jódolipidy se mohou vytvářet v principu v kterémkoliv orgánu pod podmínkou přítomnosti peroxidázy. Pokud se však přistoupí k podávání elementárního jódu, přítomnost peroxidázy není nutná a vznik jódolipidov je v tomto případě možný iv ostatních tkáních s nízkými hladinami peroxidázy.

Nutnost působení peroxidázy vysvětluje, proč podávání anorganických jodidů ve více případech nedokáže zajistit účinnou koncentraci jódolaktónov v tkáních postižených nádorem a tím podávání anorganických jodidů nedokáže navodit apoptózu - zánik buněk.

Experimentální výsledky: rakovinné buňky jsou citlivější na molekulární jód

Podle výsledků mexické studie z roku 2008 rakovinné buňky jsou mnohem citlivější na podávání molekulárního jódu (I2) jako normální buňky. Uvedená hypotéza vychází z exaktních hodnot minimálních koncentrací, při nichž docházelo k apoptóze - zániku buněk.

Již relativně nízké a střední koncentrace elementárního jódu (10 - 20 M) nebo delta-jódolaktónu (0,5 M) dokáží navodit apoptózu rakovinných buněk, zatímco u normálních buněk dochází k navození apoptózy až při vyšší koncentraci elementárního jódu (40 M).

Výsledky potvrzují že stejně elementární jód i delta-jódolaktón aktivují stejný intracelulární (nitrobuněčný) mechanismus.

Antineoplastika - protirakovinné účinky zahrnují vazbu elementárního jódu na kyselinu arachidonovou a vznik delta-jódolaktónov.

Zdroje:

1. O.Arroyo-Helguera, E Rojas, G.Delgado, C.Aceves: Signaling Pathways involved in the antiproliferační effect of molecular iodine in normal and tumorů breast cells: evidence that 6-iodolactone mediates apoptotic effects; Endoc.Cancer 2008; 15: 1003

2. C.Aceves et al: Antineoplastic effect of iodine in mammary cancer: participation of 6-iodolactone (6-IL) and peroxisomovým proliferátorem-activated receptors (agonistou); Mol.Cancer 2009; 8:33

Cytotoxická aktivita molekulárního jódu a jódolaktónov testována na 12 různých typech izolovaných lidských rakovinných buněk. Důkaz o indukci apoptózy bez ovlivnění EGF-signální cesty.

Cytotoxický a antiproliferativní potenciál (zastavující dělení buněk) molekulárního jódu a jódolaktónov byl zkoumán na 12 různých typech izolovaných lidských rakovinných buněk a jednom typu normálních buněk. S výjimkou rakovinných buněk tlustého střeva (CCL221) se růst všech dalších 11 typů rakovinných buněk zpomalil, pokud tyto buňky byly vystaveny působení molekulárního jódu v koncentraci 10 MICRO po dobu nejméně 2 dnů. Delta-jódolaktón měl v koncentraci 5 mikro podobné účinky.

Nejcitlivější na účinky molekulárního jódu a delta-jódolaktónu se ukázaly buňky neuroblastómu (SH-SY5Y), dále buňky karcinomu prsu (MCF-7) s mírou inhibice 60% a 77,7% a buňky karcinomu plic 36,3% a 40,3 %. V protikladu s účinky na rakovinných buňkách, normální epitelové buňky prsu byly podstatně méně citlivé na účinky jódu.
U typů buněk SH-SY5Y a MCF-7 molekulový jód a jódolaktón úplně zrušil EFG faktorem zapříčiněné dělení buněk. Přerušení dělení buněk však nebylo způsobeno zasažením EFG signální cesty protože I2 a IL neovlivnily fosforylaci EGF-receptoru ani EGF-indukovanou aktivaci MAP-kinázy.
Přerušení dělení molekulárním jódem bylo možne eliminovat přítomností N-acetylcysteinu, z čehož vyplývá že jód (I2) aktivuje mitochondriální mechanismus apoptózy buněk.

Zdroj: Rosner H, Torremante P, Möller W, Gärtner R.: antiproliferační / cytotoxicitě activity of molecular iodine and iodolactones in various human carcinoma cell lines. No interfering with EFG-Signaling, but evidence for apoptosis; Exp Clin Endocrinol Diabetes. 2010 Jul; 118 (7) :410-9.

Autor odborného článku: PharmDr. Josef Zima, Nutraceutica, Nitra  -  www.nutraceutica.sk
Dovolujeme si Vás upozornit, že použití obsahu stránky na další publikování je možné pouze se souhlasem majitele stránky (autora) a je podmíněno zveřejněním odkazu zdroje použité informace.